Nádherné počasí, nenáročná práce i něco dobrého do žaludku, to byly atributy brigády v Borači. Po delší odmlce způsobené pandemickými opatřeními byla vyslyšena naše nabídka pomocných rukou a my tak vyrazili do Borače.
Nejprve se zdálo, že nás mnoho nebude a trhneme si u místních ostudu, ale nakonec se nás po deváté hodině ranní sjelo ke kulturáku krásných dvacet + tři děti. Po přivítání a po instrukcích zadaných starostou obce jsme se vydali na sběr odpadků kolem silnic a cyklostezek.
Nejvíce byl zastoupen třetí turnus, který v sedmi lidech čistil okolo silnice směrem na Doubravník. Druhý turnus si ve třech udělal procházku po cyklostezce až k papírně v Prudké. První turnus pak vyfasoval silnici na Štěpánovice. Kromě čtyř vedoucích zde sbíral i stejný počet jejich kamarádů. Poslední skupinku tvořili dvě matky s dětmi, jež vyšly do sadu po cyklostezce, která vede také do Štěpánovic.
Oproti brigádě v roce 2015, která byla též inspirována kampaní Ukliďme Česko, bylo odpadků výrazně méně, a tak jsme naplnili celkově asi jenom deset pytlů. Všechno jsme měli hotovo ještě během dopoledne. Poté jsme se zaměřili už jen čistě na tábořiště. Tam jsme nejdříve vysbírali celý prostor od Opičárny až po latríny od popadaných větví, aby se dala všude pohodlněji posekat tráva. Následně jsme se konečně dostali k dlouze plánovanému rozvozu zbylého štěrku z prázdnin na cestičku u latrín. Této práce, lopat a dvou koleček se chopili především zástupci ze třetího turnusu, zatímco ostatní si již na ohništi opékali špekáčky.
Vše, co bylo naplánováno, jsme splnili – jak činnost potřebnou pro obec, tak i tu přímo na tábořišti. Poslední pracanti mohli odjet ještě před třetí hodinou odpolední a užít si zbytek pěkného dne.