Konečně jsme se bez výraznějších protiepidemických omezení mohli společně sejít ve větším počtu. Týden po rozvolnění opatření jsme toho hned využili a narychlo svolali už dvakrát odložené skupinové mecheche. Nahrála tomu také skutečnost, že byl v daném termínu opět zrušen (taktéž přeplánovaný) ples Pionýrských pracovníků.
Nad volbou letošního tématu nebylo možno váhat, protože zajištěné prostory v restauraci U Kormidla na Kounicově ulici jasně vytýčily směr. Na většině příchozích tak byly od 19:00 vidět námořnické nebo pirátské módní doplňky. Tématu se samozřejmě týkala také možnost hraní deskových her (Cartagena, Port Royal, Karty mrtvého muže a další), kterou ale nikdo nevyužil, poněvadž se více věnoval povídání s kamarády či hlavnímu bodu programu – kratšímu kvízu.
Ten se samozřejmě dotýkal jak pirátství, tak námořnictví. Z aktuálně přítomných se sestavily čtyři ad hoc týmy, které prokazovaly znalosti ve čtyřech podoblastech. V doplňovačce měly za úkol podle drobných nápověd přijít nebo si vzpomenout na jiné alternativy ke slovu pirát. Druhý okruh se týkal fenoménu pirátství obecně, stejně tak třetí byl obecně zaměřen na námořní plavbu. V závěrečné skládačce pak byli zvýhodněni ti, kteří dávali pozor v hodinách literatury, hodně chodí do kina či divadla, čtou nebo se rádi podívají na kvalitní filmy v televizi. Vše bylo opět cíleno na dvě daná stěžejní témata.
Bramborová medaile připadla za vědomosti týmu 4“0“ (Ála, Majda, Katy Nela) a bronz (Ne)máme to na salámu (Miško, Míša, Lucka, Vokoun). O první místo a velké balení čokolády Toblerone se pak svedla těžká bitva. O vítězi totiž rozhodlo pouze 0,5 bodu ve prospěch Utopených rybiček (Martin, Petr, Kúža, Papča, Sára) – možná i proto, že jich jako jediných bylo pět. Stříbro tedy zbylo na zkušené hráče Oldies (Jirio, Lenka, Eliška, Smrčanda).
Kromě výše jmenovaných a Rogiho, který kvíz připravil, se za námi na chvilku přišla podívat i další pánská omladina, takže dohromady nás bylo celkem dvaadvacet. Je pravda, že podle zpráv prezentovaných na skupinových kolektivech i předběžných reakcí na plánování akce, byla účast očekávána i z jiných kruhů, než jen samotného oddílu, a nesplnila tak účel potkávání se generací a vedoucích obou táborů pořádaných skupinou na tábořišti v Borači, ale tím si nikdo z přítomných náladu kazit nenechal. Na to nám již stačilo aktuální dění na Ukrajině a hlavně striktní dodržení zavírací doby provozovny ve 23:00. Nebylo tedy divu, že většina se přesunula do jiných podniků a pokračovala v zábavě.
Příště se snad sejdeme v dříve dohodnutém termínu, v prostorách s vyhovující otevírací dobou a příjemnější obsluhou, ale zvláště se všemi našimi kamarády, které jsme díky covidové situaci už třeba i dva roky neviděli.