Před deseti lety se JiriO chopil organizace oslavy 20 let od založení sedmé pionýrské skupiny Borač. Model akce se nám líbil, proto když se blížilo výročí třicáté, neváhaly jsme a převzaly pomyslnou štafetu.
Plánování začalo zhruba půl roku předem. Sestavit organizátorský tým, namyslet průběh akce, program, občerstvení, zázemí, a hlavně oslovit všechny bývalé i současné boračáky. S blížícím se termínem akce jsme byly sice trochu nervózní, ale moc spokojené. Nahlásilo se nám kolem osmdesáti účastníků, které jsme nechtěly zklamat. Skutečná nervozita ale značně narostla až týden předem. Po prosluněných jarních dnech hlásili ze všech stran ochlazení a déšť. Předpověď byla nekompromisní a bohužel se naplnila. To lehce komplikovalo páteční přípravy, kdy se měla hrabat tráva, chystat hranice na slavnostní oheň a stavět party stany. Až na tu trávu naši pomocníci v nepříznivém počasí všechno pěkně zvládli, za což jim patří obrovský dík.
Pak už přišla dlouho očekávaná sobota 16. 5. 2026! Dveře kulturního domu v Borači se odemkly v 8 hodin a přípravy začaly. Nachystat stoly, občerstvení, vzpomínkové koutky, vylepit potřebné informace a rozvést po obci připravené stanoviště. Práce bylo dost, ale lidí přibývalo a přibývalo, takže nám šlo všechno pěkně od ruky. Kolem 13 hodiny jsme zahájily program tím nejpříjemnějším. Obědem. Výborný guláš z jídelny Ministerstva obrany nám úspěšně akci odstartoval.
Po obědě nás čekal proslov naší současné skupinové vedoucí a spoluorganizátorky Lucky Drkalové. V její řeči poděkovala všem, kdo se podílí na chodu táborů, skupiny, oddílu, ale i těm, kteří na Borači začínali. Navázaly na ni Luci s Míšou, které se věnovaly informacím k organizaci a hrám. Hromadně jsme si popřáli všechno nejlepší k 30. narozeninám a odhalili makronkový dort. Po úvodních slovech proběhlo společné focení, a pak začala volná zábava a užívání si připraveného programu. Zavzpomínat jsme si mohli v táborových koutcích, kde byly připravené fotky a kroniky. Na památku jsme si vyráběli plátěné tašky s táborovýmy motivy jako kytara, oheň, vlak, stan a samozřejmě i skupinové logo a letopočet působení. Kromě toho byla po Borači nachystaná Sedmíkova stezka. Stezka s osmi stanovišti, na kterých si účastníci při plnění úkolů zavzpomínali na svá léta na táboře a zároveň získávali informace do Sedmíkova příběhu. Po doplnění jsme se dozvěděli, že se Sedmík jmenuje podle SEDMÉ pionýrské skupiny Borač, kdy se narodil, co má a nemá rád, nebo co je jeho nejoblíbenější písnička. Odměnu za splnění úkolů si všichni museli ještě trochu zasloužit. Památeční odznáčky našli ukryté pod boračským mostem. Počasí se slitovalo a naštěstí přestalo pršet, takže se venkovního programu účastnili téměř všichni.
Večerní zábavu odstartoval kvíz, který si pro nás Kobra připravil. Rozdělili jsme týmy napříč generacemi, abychom se seznámili i s lidmi, které neznáme. Kvíz měl osm okruhů a v každém z nich byly zastoupeny otázky pro starší i mladší gardu, aby měl každý čím přispět. Kvíz byl hodně vyrovnaný, muselo dojít i na rozstřel a po něm dokonce i na tipovačku. Blíž k aktuálnímu počtu obyvatel v Borači byl tým Pekáč čipsů, který kromě bonboniéry získal Boračské tričko pro všechny členy.
Po kvízu jsme se přesunuli na tábořiště, kde se zapálil slavnostní oheň. Oheň zapalovaly čtyři dvojice ze čtyř světových stran. Ze severu přišly Jája s Luckou, které zapálily oheň ve jménu 7. PS Borač. Z východu zapalovali Luci s Michalem ve jménu letních táborů. Z jihu přišla Míša s Rogim a zapálili oheň na počest 63. PTO Phoenix. Nakonec ze západu přišla Nelča s Milanem, kteří zapálili oheň pro splynutí generací. Bylo to krásné a dojemné. S prvními plamínky a praskajícím dřevem jsme oheň přivítali písničkou Červená se line záře a odstartovali úžasný večer u ohně s kytarami.
Zábava byla v plném proudu. Někteří zpívali svoje milované písničky. Někdo vyprávěl zážitky a vzpomínal, jak to bylo před lety. Někdo opékal špekáčky. Někdo jen tak seděl, koukal do ohně a užíval si příjemnou atmosféru. A většina z nás od každého trochu! Jak to tak ale bývá, když se člověk dobře baví... Čas se přehoupl k půlnoci a zazněla Táborová ukolébavka. Představte si to. Oheň vás hřeje do tváří, záda vám ofukuje vítr. Nad vámi hvězdy a kolem vás parta kamarádů, kteří aspoň část života prožili na tomhle místě. Všichni zpívají stejnou písničku. Všichni ji zpívali každý večer dětem na táboře. Je to magické a určitě to chytlo za srdce ne jednoho z nás.
Po dojemném ukončení táboráku se někteří vydali na cestu domů, do spacáku nebo na after party do kulturáku. Akci jsme zakončili důstojně a z organizátorského pohledu velmi úspěšně. Tolik děkovných zpráv a milých slov. To, že i přes nepřízeň počasí se ve všech probudilo táborové srdíčko a dorazili. A hlavně to, jaká byla celou dobu atmosféra. Bylo to boží a děkujeme všem, kdo nám s akcí jakkoliv pomohl. Tady je na místě poděkovat i Aleškovi Ondrovčíkovi za financování celé akce, aby si lidi mohli jen přijít užívat a neřešit. DÍKY ALE HLAVNĚ VŠEM 84 ÚČASTNÍKŮM!!! Jste nejlepší!