Sotva mladí námořníci dorazili do přístavu Santa Bora, byli svědky rozpravy čtyř kapitánů, kteří se v putyce doslechli o bájném pokladu. Vydat se jej hledat je však cesta do neznáma, pro jednotlivce nebezpečná, a tito „kapitáni“, jak se ukázalo, neměli ani vlastní posádky, natož lodě. Brzy si však povšimli skupiny nováčků a přesvědčili je, aby se k nim přidali, že je na pevnině nic dobrého nečeká a pod jejich vedením mohou nabýt bohatství a slávy, o nichž se jim ani nesnilo. Námořníci předvedli kapitánům své skryté talenty a ti si z nich sestavili posádky. Zbývalo postavit si lodě a mohlo by se vyplout na moře! Jenže kam?
Jako by si to připravil sám osud. Před nastoupením na lodě a vyplutím pravděpodobně naprosto špatným směrem, se našim námořníkům připletl do cesty místní opilec a nad hlavou mával skleněnou lahví, ve které se cosi třepotalo. Prý ji vyhrál v kartách, ale text na pergamentu vyluštit nedokáže. Námořníci s čistou myslí brzy přišli na to, že šifra skrývá dopis legendárního Kapitána Kadly, ve kterém píše o ukrytí svého nejvzácnějšího pokladu – Srdce oceánu. Kdo ho vlastní, ten vládne celému oceánu.
Na moři číhala spousta překážek a nástrah, které by posádky nemohly překonat, kdyby v sobě neobjevily pravého pirátského ducha. Jejich vůli testovaly sirény, které se je snažily zlákat do hlubin, a sílu kraken. Ten je při napadení dokonce připravil o zásoby potravy. Kromě mořských nestvůr se námořníci museli poprat i se svými vlastními lidskými neduhy, a to když objevili ostrov plný rumu, na kterém pak nezodpovědně slavili. Nebýt mladších, střízlivějších pirátů, kteří se nepotáceli od lahve k lahvi, ale poctivě drželi hlídku, by naše posádky přepadlo britské námořnictvo a nechtějme vědět, jak by to s nimi dopadlo. V nejlepším případě by skončili v šatlavě.
S Brity se pak piráti na moři setkali ještě několikrát. Ukázalo se, že i Britové pátrají po Srdci oceánu, a tak došlo ještě k několika ozbrojeným konfliktům. Začalo se zdát, že vlastně nikdo neví, kde poklad hledat. Plavba byla delší a delší, čím dál únavnější a prvotní nadšení z pokladu a dobrodružství všechny postupně opouštělo. Zlom přineslo až setkání s věštkyní Morrigan, která našim pirátům poskytla cenné rady, nasměřovala je ke správnému ostrovu a od této chvíle nad nimi držela jakousi ochrannou ruku. Kapitána Kadlu znala osobně, věděla tak o jeho tajemstvích mnohem více než kdokoliv jiný.
Cesta za pokladem byla završena závěrečnou bitvou, ve které naši pirátští hrdinové zvítězili jen tak tak, naštěstí však bez ztrát. Ať žije nový vládce oceánu!