Celé naše putování začalo na Královopolském nádraží v Brně, ze kterého jsme museli ujet kvůli blížící se válce. Všichni jsme dostali vizitky s našimi jmény kvůli rozpoznání, a poté jsme se mohli vydat na cestu. Jakmile jsme vystoupili z vlaku a došli na místo, čekalo nás přivítání s místními. Přivítala nás tam také hospodyně, která se nás ujala. Ukázala nám, kde budeme spát, provedla nás celým prostorem a přeříkala řád, který tu platí. Pak nás pohostila, když v ten moment jsme si všimli čtyř dětí (Lucinky, Zuzky, Edmunda a Petra), kteří si hráli na schovávanou.
Lucinka nevěděla, kam se ukrýt, tak se schovala do velikánské staré skříně. Ta ji dovedla do nového záhadného světa jménem Narnie. Povzbudila nás, ať jdeme každý postupně s ní a v moment, kdy jsme prošli skříní, nám bylo hned jasné, kam patříme. Každý z nás byl zařazen do jednoho z rodů (zlatá, královsky modrá, královsky zelená a rudá), jenže jsme si ještě ale museli vyluštit, kdo bude naším vedoucím, a to ze složité hádanky z barevných políček, která nám byla přidělena.
Tak a máme to! Naše rody jsou kompletně sestavené. Ale počkat…, nevěděli jsme ještě, jak se naše rody budou jmenovat. To jsme si museli pozjišťovat na jednotlivých stanovištích, kde jsme postupně dostávali nápovědy, které nám nakonec pomohly poskládat celé názvy. A těmi byly: Torbtan, Nalgha, Fyrot a Strynal. Teď už jsme to měli konečně všechno kompletní a abychom se dobře dali rozpoznat mezi sebou, vyrobili jsme si rodová trička se jmény a oddílové vlajky.
No moment! Sice jsme hezky rozdělení a jsme tu s Lucinkou, ale co ostatní sourozenci? Musíme se pro ně vrátit. Vylezli jsme ze skříně a Lucinka s úžasem křičela, že je zpátky a v pořádku, že jí nic není. V ten moment se jí ostatní sourozenci Lucince vysmáli, že nezná hru na schovávanou. Lucinka se je usilovně snažila přesvědčit, co zažila ve skříni, ovšem nikdo z jejich sourozenců jí nevěřil. Po marném přesvědčování řekla, ať se jdou zeptat pana profesora. Ten byl ale zamčený ve své pracovně, takže jsme nejprve museli sehnat kód, abychom se k němu vůbec dostali. Povedlo se. Pan profesor se divil, že sourozenci Lucince nevěří a naznačil jim, že by měli. Ti tedy Lucince uvěřili a následovali jí do skříně.
Rozhodli se, že to tam musí pořádně prozkoumat, tak se vydali na cestu po okolí, kde potkali pana a paní Bobrovi. Ti je i nás pozvali na společné posezení u táboráku. Bobři nám povyprávěli, jak to tu chodí a co se tady děje, a poté nám sdělili proroctví, které se má naplnit společně s naším příchodem: „Až v Clair Paravell na trůn znova, usedne zas krev Adamova, nastane dobrá vláda nová“.
Mezitím na hradě sídlící Bílá královna, která zjistila naši přítomnost v Narnii, na nás vyslala svou poddanou armádu vlků. Museli jsme před nimi hrozně rychle utíkat, aby nás nedostihli. Zvládli jsme to. Uf, to bylo o fous. Ale ne, kde je Edmund? Herdek, museli ho zajmout. A taky, že jo. Co teď? Musíme ho najít. Hned jsme začali pátrat a ejhle, narazili jsme na pana Lišáka, který přesně věděl, proč a kam jdeme. Rozhodl se nám pomoct a ukázat nám část cesty. Po nějaké době se lišák zastavil a řekl, že dál už musíme sami, protože on se dál bojí jít. S odhodláním jsme vyrazili. Trvalo nám celý den a najednou „pššš“, už jsme u hradu, tak ať nás nikdo nevidí. Pokračujeme dál a v ten moment vidíme Edmunda hlídaného strážemi. Ti nás ale nezastaví!, řekli jsme si. Jdeme ho zachránit.
Fuf, to byl ale boj. Vysilující, ale úspěšný a Edmunda máme zpět u nás. A teď už hlavně rychle pryč, ať nás znovu nechytí. Na večer už jsme se dostali do bezpečné vzdálenosti od hradu a mohli jsme si jít v klidu odpočinout. Další den jsme se potřebovali dát trošku do pořádku a přiučit se něco málo o Narnii, aby nás tu už nic nepřekvapilo.
Ajaj, doneslo se k nám ale, že po nás opět jde vlčí smečka Bílé královny. My ale nemáme moc kam jít, protože jsme došli k divoké zamrzlé řece, která začala praskat. Bohužel nám nezbyla jiná cesta, než to vzít přímo po ledě. Museli jsme velice opatrně našlapovat, aby to pod námi nekřuplo a my se nepropadli. Už jenom kousek… …á… …už jsme na druhé straně. Vlci mají smůlu, protože po našem průchodu se led rozbortil a řeka se propadla.
Pokračujeme dál v naší cestě až dojdeme do menší vesničky. Tam se na nás však koukali jako na osmý div světa. Zastavili jsme se před velikým stanem, ze kterého vyšel velikánský lev jménem Aslan, který se právě vrátil ze svých cest. Ten nás přijal mezi sebe, chvilku jsme si povídali a večer šli spát. Další den ráno pro nás připravil překvapení v podobě pocestné poutě, kde jsme se mohli nějaký čas pobavit. Po zábavě Aslan uspořádal silové utkání mezi našimi jednotlivými rody, aby viděl, jak na tom se jsme se schopností bojovat. Všechno šlo dobře, když v tu ránu přiběhla vlčí smečka Bílé královny a zajala nejvyššího Aslana. Nemůžeme to tak nechat, pomysleli jsme si, a tak jsme počkali až se trochu zešeří a vydali jsme se Aslana osvobodit. Ten byl velice dobře hlídán celým osazenstvem hradu Bílé královny, která slavila jeho zajetí. Museli jsme se k němu potichoučku proplížit, a poté ho osvobodit. Byli opatrní, přesto nás párkrát skoro chytili.
Když jsme byli v hradu vysvobodit Aslana, všimli jsme si, že je tam plno jiných zajatců. Počkat“, oni se ale nehýbali, oni byli zkamenělí. Musíme honem rychle sesbírat ingredience a vytvořit z nich elixír, který je znovu oživí. Oživení bylo dílem okamžiku a za chvíli jsme byli se všemi na cestě zpět do vesnice. Tentokrát nám to trvalo tři dny a jakmile jsme dorazili, Aslan nás ani nenechal pořádně vydechnout a řekl, že se musíme připravit na závěrečný souboj, který chce Bílá královna se svojí armádou započít. Po náročném trénování jsme se večer potřebovali trochu uvolnit a udělali jsme si pořádné disko-trisko, kde se všichni parádně odreagovali.
Následující den byl tím dnem D, kdy jsme se hned z rána dozvěděli, že královna se svou armádou už je skoro za humny. Aslan zavelel k finální přípravě na souboj. Všichni jsme se navlékli do výzbroje a šli vstříc královninu vojsku.
Tak, a jdeme na to! Do boje! Bitva byla ukrutná, dlouhotrvající a drahnou chvíli to vypadalo, že to nezvládneme. Nakonec se nám ale povedlo všechny královniny poskoky porazit a zvítězit! Jaká je to veliká úleva. Po boji za námi přišel Aslan s tím, že se naplnilo proroctví a že se ze čtyř sourozenců stanou králové a královny. Po tom, co jsme se všichni vzpamatovali, následovala korunovace krále Petra, krále Edmunda, královny Lucie a královny Zuzany. No a je to - Králové a královny Narnie jsou korunováni a oslavy mohou začít. Oslavovalo se dlouho, dlouho do noci. Narnie opět dosáhla klidu a míru. Děkujeme Vám všem za pomoc a doufáme, že jste si to s námi moc užili!