• Aktuality
  • O nás
  • Články
  • Terminář
  • Táborové fotogalerie
  • Tábory
  • Kontakty
  • Odkazy
  • Přihlášky na tábor
  • Články
    Autor: Otec
    Dne: 09.04.2020
    Tento školní rok se v SPTO zrodil nápad na zcela novou akci a zvládla se rovnou i její realizace. Mluvím tu o zimním táboření – podobně, jako jezdíme v létě pod stany, hrajeme na kytary u táboráků a koupeme se v řece. Akorát tentokrát to bylo spaní v teepee, kolem nás sníh a oheň tu nebyl toliko jako slavnost, ale spíše proto, abychom neumrzli. Tenhle podnik byl určen pouze vedoucím a instruktorům ze všech PTO, kterých tam bylo asi patnáct.
    Vše započalo v pátek večer, kdy jsme vlakem dojeli do Níhova. Poté jsme, již po tmě, došli na nedaleké tábořiště TK Rawen. Na místě bylo třeba postavit hlavně týpka, což samo o sobě není jednoduché. A když k tomu není vidět a nějaké věci jsou zmrzlé, tak to moc nepomůže. Tyto indiánské stany jsme vztyčili dva, a kromě večeře v průběhu stavby, jsme už v pátek více nestihli. Jedno celé týpko obsadili vedoucí a instruktoři ze Stezky, ve druhém pak přebývali a nocovali ostatní starší vedoucí skrz oddíly a mezi nimi i já – jediný z Phoenixu.
    Sobotní ráno začalo sněžením a během chvilky napadlo pěkných pár centimetrů. Naštěstí po zbytek času už jich moc nepřibylo. Ale ta nádhera, jak z Ladových obrázků. Většinu tohoto dne jsme strávili zajišťováním vlastního přežití – sbírali dřevo na neutichající oheň a vařili různá netradiční jídla. Odpoledne jsme se pak ještě věnovali všemožným střelbám a vrhům na cíl. Večer byl ve znamení hry na kytaru a indiánské sauny - initi.
    V neděli už jsme se soustředili hlavně na balení a odjezd. Složit teepee holt chvíli trvá, a když z něj předtím musíte vytahat několik ospalců, kterým se do té venkovní zimy vůbec nechce, tak ještě déle. Obstarat naše žaludky a úklid nám opravdu vystačilo na celé dopoledne a vlak jsme stihli tak akorát.
    Byl to krásný zážitek, vyzkoušet si přežívat takhle v zimě, téměř pod širým nebem. Trošku to nutí člověka zamyslet se, jaké to měli naši dávní předkové. Co však víme již teď je, že si to chceme napřesrok zkusit znovu a kdo ví, třeba nás bude i víc.