Závěrečná výprava - Sázava (voda) 21.-23.6.2019

Datum vložení: 23.09.2019 Autor: Rogi

Přejít do fotogalerie S koncem školního roku přichází na řadu loučení jak se školou, tak i s oddílem a jeho celoroční hrou. V minulých letech jsme si již zvykli na to, že vše uzavíráme na závěrečné výpravě a ne jinak tomu bylo i tentokráte. Měli jsme zde ale opravdu velký úkol. Poté, co se nám povedlo na předchozích výpravách usmířit si kontinentální vládce Afriky, Asie i Ameriky, tak nás ještě čekala poslední Evropa. A protože na tomto kontinentu je mnoho krásných řek, tak jsme se, nás osm vedoucích a instruktorů, spolu se třinácti dětmi, vydali na jednu takovou zlatonosnou – na Sázavu.
Všichni jsme se sešli v pátek odpoledne na Královopolském nádraží a vlakem vyjeli za dalším naším dobrodružstvím. S přestupem ve Světlé nad Sázavou jsme se s drobným zpožděním dokodrcali Posázavským pacifikem do stanice Stvořidla, kde jsme rozbili náš tábor ve stejnojmenném kempu. Jelikož cesta byla dlouhá a postavit stany nám taky chvilku trvalo, tak jsme ten večer už nic moc dalšího nestihli, jen se navečeřet a zahrát si něco málo s balónem či ringem a už byl čas jít spát.
Hlavní část našeho úkolu jsme si schovali na sobotu. Na to, jak usmířit pana Evropu, jsme měli jasný plán. Nejdříve jsme se museli přeplavit na tajné místo, kde právě probíhal sněm světových vládců. A při příhodné příležitosti „vnutit“ tomu našemu poslednímu rozhněvanému odvar ayahuasky, rostliny kterou jsme získali dříve, a jehož účinky mohou mít pozitivní vliv na nejen lidský charakter. Nelenili jsme tedy, za zvuků kytary sbalili všechny věci a sedli do vypůjčených nafukovacích lodí a pádlovali vstříc tomuto místu.
Většina lodí byla obsazena dvojicí zadák + háček, některé ale měly navíc i porcelána. Osádky měly zpravidla zkušenosti z minulých let a ti, co byli na vodě poprvé, si pádlo a ovládání lodi hbitě osvojili a navíc jim tento klidný úsek Sázavy nenachystal žádná nemilá překvapení. Plavba byla velmi klidná, pro některé až moc, a proto jsme se nevyhnuli „chtěným“ koupelím. Někdo šel do vody dobrovolně, někomu bylo bohužel přes palubu, za použití nepěkného výraziva, „pomoženo“. Dalším zpestřením byl přívoz a ještě několik jezů. Některé se daly sjet, některé jsme museli přetahovat. Kromě větších nevybouřených hochů si s námi zalaškovalo i počasí. Přestože nám ze začátku svítilo sluníčko, většinu cesty bylo zataženo a zažili jsme i mírné deštíky korunované jedním přívalovým.
Naplánovaných 20 kilometrů jsme nakonec zvládli velmi rychle a v našem cíli – rekreačním středisku Radost, jsme byli už lehce po páté hodině. Zde jsme se vylodili, předali nafukovací Pálavy a Baraky zaměstnancům půjčovny a začali budovat náš tábor. Stavbu stanů nám však zkomplikoval déšť a ještě navíc fakt, že některým při nasmlouvané přepravě zmokly i batohy. Holt mokro, kam jsme se podívali. Déšť naštěstí k večeru ustal a my se mohli konečně zabydlet. Jelikož jsme měli za sebou náročný den, tak už jsme se jen navečeřeli a postupně se uložili ke spánku.
Neděle už byla taková pohodová. Ráno jsme pod slunečníky, které spíš nahrazovaly deštníky, posnídali rohlíky s máslem a marmeládou a vyrazili na avizovaný sněm světových vůdců. Mezi nimi samozřejmě byl Evropa, který rozhodně neskrýval svoji prudkou povahu a roztrpčenost nad stavem věcí ve světě a hlavně na jeho kontinentu. Byl moc zlý na všechny okolo sebe. Dali jsme mu tedy ochutnat našeho odvaru. A opravdu, za chvíli se změnil k nepoznání. Všechna zloba a hněv byly rázem pryč a když se k němu přidali i ostatní kontinentální vládci, už se navzájem plácali po ramenou. Ta tam byla jejich nabubřelost, se kterou jsme se setkali na zahajovacích schůzkách v září, kdy se předháněli v tom, kdo a čí světadíl je lepší, kdo toho víc umí a kdo má větší moc a vůbec… I my jsme tak tedy podpořili to, aby ze světa mohla zmizet lidská nenávist a krutost, aby svět nemířil jen k záhubě a aby se do znesvářeného světa opět mohlo vrátit přátelství, právo, láska a další lidské hodnoty. Poděkovat zde samozřejmě patří i Božidaře Mrkvičkové a Bohdanu Celerovi, kteří nás celým rokem provázeli a kteří se neméně zasloužili o nastolení řádu a spřátelení znesvářených národů.
Mimo ukončení celoroční motivace jsme před obědem stihli ještě vyhlásit vítěze a předat pamětní listy a ocenění za celoroční bodování. Nejprve bylo na řadě Flagro, kde hned čtyři děti přesáhly tisíci bodovou hranici. Na třetím místě skončila Bětka Chlebková (1058), druhá byla Martinka Kucinová (1067) a dámskou jízdu uzavřela vítězná Bětka Medková (1119). Ve starší družině Flagro si na tisícovku sáhlo dětí pět. Nebýt celkového vítěze Marka Havlíčka (1155), mohly být stupně vítězů obsazeny také celé něžným pohlavím. Druhá Majda Chlebková ztratila pouhých pět bodíků (1150), třetí Katy Kocianová byla zpět už s výraznějším odstupem (1093).
Obtěžkáni plnou polní a věcnými cenami jsme poté vyšli asi kilometr do Vlastějovic na vlak. Cesta byla opět jen s jedním přestupem, ale trvala skoro čtyři hodiny. Přesto jsme si celou výpravu moc užili a jsme hrdí na to, co jsme nejen na této výpravě, ale i za celý rok, dokázali. V Brně už nezbylo než se se všemi rozloučit a popřát si hezké prázdniny. Určitě se budeme těšit na letní tábor a na další dobrodružství, které nás čeká v příštím školním roce.
Stránky Pionýru České republiky
Pionýrské tábornické oddíly v Brně
Stránky Pionýrských oddílů
Centrul volného času Lužánky
Opravdu dobrý tábor
Stránky Jihomoravského kraje
Stránky Statutárního města Brna
Počet návštěv na našich stránkách:2613144
Pionýr, z. s. - 7. pionýrská skupina Borač, Srbská 15a, Brno 612 00
Přihlásit se  |  Zaregistrovat se