Strážná - Velikonoce 29.3.-1.4.2018

Datum vložení: 16.04.2018 Autor: Martin Očenáš

Přejít do fotogalerie Velikonoce, každoroční tradice zdobení vajíček, pečení beránků a pletení mrskaček, a také naší oddílové výpravy. Letos nás na ni vyrazil skromnější počet, celkem 16 dětí, 10 dospělých a dva předškoláci. Oproti předcházejícímu měsíci se konečně zlepšilo počasí a my se nemuseli bát, že skončíme pod sněhem.
Ve čtvrtek 29. 4. byl krásný jarní den a děti se brzy ráno sešly na Královopolském nádraží v očekávání, co se bude dít. Plán připravila naše kamarádka Modrá figurka, která nás provází celoroční hrou. Některým dětem rozeslala zprávu, ve které varovala před vražednými nemocemi šířícími se světem a vzkázala, ať prozkoumáme několik míst po cestě k plánovanému cíli. Z nádraží jsme se tak museli vydat po skupinkách třemi směry: Útěchov, Kuřim a Jinačovice. Z nich jsme pak s plnou polní došli pěšky na základu Strážná nedaleko Lelekovic. Po cestě jsme si ničeho zvláštního nevšimli, takže to vypadalo, že do těchto míst vražedné nemoci snad ještě nedoputovaly. Samotná základna byla pěkná, dřevěná chata, postavená uprostřed krásného, tichého lesa.
Po obědě z donesených krabiček děti vyběhly do nedalekého lesa shánět ztracená hlášení o nemocech, poslaných z celého světa. Tato činnost byla velmi obtížná jednak kvůli terénu, a pak též kvůli strážcům, kteří hlídali celou oblast. Našim třem týmům se však podařilo většinu z těchto informací získat a donést je zpět do bezpečí. Jako odměnu za toto malé vítězství si některé děti půjčily balón a zahrály si vybíjenou na nedalekém hřišti.
Téhož odpoledne později nás ještě čekala rukodělná aktivita, kdy jsme si zdobili vyfouknutá vajíčka další, doposud nepoznanou metodou. Aby nám to šlo pěkně od ruky, tak k tomu hrála zajímavá hudba. Některá vajíčka opravdu stála za to, byla to úplná umělecká díla. K samotné tvorbě se vešlo jen několik dětí současně, a tak ty ostatní mezi tím trénovaly tábornické dovednosti na blížící se Setonův závod.
Následovala špenátová večeře a po ní poslední aktivita tohoto dne. Tentokrát děti potřebovaly poznat, které nemoci to vlastně po tom světě řádí. Jako vodítko měly k dispozici symptomy a encyklopedii chorob, ve které byly tyto příznaky popsány. Identifikace všech nemocí a míst kde řádily se ukázala jako velmi těžká. Po dlouhém zkoumání jsme zjistili, že to jsou tyto: černý kašel, žlutá zimnice, spála a mor. Tato onemocnění již v danou chvíli pokryla téměř celou zeměkouli. S touto nehezkou vidinou jsme se odebrali na kutě doufajíce, že zítřek přinese lepší zprávy.

Pátek vypadal již od rána jako velmi nabitý den. Děti rovnou z pelechu vystartovaly shánět kousky zpráv, které jim v okolí zanechal spřátelený záchranný tým. Informace z nich konečně přinesly dobré zprávy: Nedaleko prý sídlí skupina vědců, která se zaobírá hledáním léků na všechna ta onemocnění, silně rozšířená po světě.
Po snídani se u nás tento spřátelený tým objevil v této sestavě: vědec, analytik, dispečer, zdravotní sestra, záchranář a terénní specialista. Po krátké rozmluvě s nimi byl náš další plán jasný – navštívit vědce a získat od nich potřebné léky. A tak jsme si sbalili nejnutnější věci a vyrazili. Jejich laboratoř se nacházela na rozhledně na Babím lomě. K našemu zklamání jsme zde však nikoho nenašli, jen oznámení o tom, že osazenstvo komplexu bylo před časem evakuováno, a také dokumenty z výzkumu, podle kterých bylo jasné, že hledané léky ještě nebyly vynalezeny.
U rozhledny jsme tedy alespoň poobědvali a jelikož tam bylo větrno, tak jsme se příliš nezdržovali a pokračovali po hřebenové stezce směr Podlesí. Přestože rozhledy na všechny strany byly nádherné, my jsme museli dávat pozor především na krkolomnou cestu. Náročná trasa po hřebeni nebyla zas tak dlouhá a my jsme se před štiplavým větrem mohli brzy schovat v lese. Naše další plánovaná zastávka byl aquapark v Kuřimi, kde jsme se potřebovali pořádně vydezinfikovat od možných zbytků virů z opuštěné laboratoře. Koupačku jsme si hodně užili a dostatečně jsme se vyblbnuli jak v bazénech, divoké řece, tak i na tobogánu. Poté jsme se přesunuli na Kuřimské nádraží. Vlakem jsme se svezli jednu zastávku do České a od tam jsme se již opět pěšky dostali zpět na základnu.
Před večeří nás čekala chvíle odpočinku a pak další zpráva, tentokrát od týmu vědců, které jsme přes den hledali. Jak to tak s lidmi, kteří mají vyšší IQ bývá, tak zpráva prostě nemohla být jednoduchá a srozumitelná. Tahle byla dokonce zašifrovaná. Takže jen zjistit, co nám vlastně chtějí vzkázat, trvalo docela dlouho. Mimo jiných věcí jsme se dozvěděli, že se s některými z nás chtějí setkat.
Mladší děti, které nebyly vybrány, se poté odebrali na kutě a těch pár starších na schůzku s vědci. Ta se konala na nedalekém hřišti. A než se s vědátory dalo rozumně bavit, musely do nich děti nabít trochu rozumu, a to konkrétně svítícím balónem při noční vybíjené. Poté, co tým vědců s dětmi potupně prohrál, tak z nich vypadlo, že nová utajená laboratoř stojí opodál a že už v ní mají lepší léky, které mají žádané účinky. Děti též získaly plány výzkumné stanice a složení a postup výroby potřebných medikamentů. Po celodenní úspěšné misi se i zbytek nakonec odešel uložit ke spánku.

V sobotu jsme se už od rána pustili do boje proti virům. Po budíčku týmy opět vyběhly ven a
soutěžily v tom, který nejrychleji natankuje svoji hasící nádrž s vodou, kterou budou možná potřebovat na hašení laboratoře, o níž se dozvěděli, že je v ní spousta materiálu náchylného k samovznícení.
Na tuto rozcvičku navázala snídaně a hned po ní jsme se vydali do nového výzkumného komplexu, s cílem z něj získat tolik potřebné léky a zdravotnické vybavení. Věděli jsme ale, že manipulace s některými látkami bude nebezpečná. U laboratoří se děti rozdělily do dvou skupin. Jedna představovala hasiče, kteří se snažili laboratoř hasit a vynášet z ní cenné léky. Druhá, početnější, se přeměnila v požár, který hasičům bránil ve vstupu do hořícího domu. Tuto sehrávku jsme si vyzkoušeli několikrát tak, aby se všechny týmy vícekrát vystřídaly v rolích hasičů i požáru. U téhle hry jsme se hodně naběhali a poté, co jsme všechny léky vynesli z hořící budovy, jsme si rádi šli na chvíli odpočinout a naobědvat se.
Jakmile jsme si dostatečně odpočinuli, nastal čas vytáhnout do přímého boje proti zákeřným virům. Odebrali jsme se tedy k operativnímu velitelství ukrytému v lese. Odtud totiž bylo tento boj nejvýhodnější vést. Viry se začaly po světě šířit takovým tempem, že to mohlo ohrozit samotný život na Zemi. Úkolem dětí bylo si na velitelství vydělat nějaké peníze plněním úkolů a tyto finance pak použít na zajištění dopravy na různá místa ve světě a tam léčit ohniska virových nákaz. V průběhu toho bylo také nutno postavit výzkumnou stanici a z nasbíraných vzorků virů vyvinout finální vakcíny. Tohle všechno se navíc muselo stihnout dřív, než se nemoci na Zemi příliš přemnoží a vzniknou pandemie. Byl to náročný, dlouhý a vyčerpávající úkol, při kterém děti využily svoji šikovnost a rychlost i taktiku a spolupráci. Nakonec se podařilo vakcíny vyvinout, rozdistribuovat je po světě a viry definitivně zničit. Tím jsme uzdravili naši mateřskou planetu a všechny její obyvatele.
Následně jsme se vrátili na naši základnu a dali si zaslouženou večeři. Na oslavu tohoto velkého vítězství jsme pak secvičili několik zábavných scének. U nich jsme zjistili že naše oddílové děti zvládají i tuto uměleckou část života. Sehrané scénky byly vtipné, pěkné a krásně jsme se u nich pobavili. Později večer nám Světová zdravotnická organizace poslala malou odměnu za naše snažení. Tyto balíky se však po cestě poztrácely, a tak dětem nezbylo než vyjít potmě ven a pomocí GPS navigace tyto balíky najít. V zásilkách se nacházela nějaká ta sladká odměna pro naše malé hrdiny, kterou si ráno rozdělily.
Večer jsme zakončili u krbového ohně za zvuku kytary a sborového zpěvu našeho oddílu. Prostě krásný a pohodový večer. Podle toho, jak dětem docházely síly, postupně odcházely spát.

Neděle vyšla přesně na Apríl a toho se přece muselo využít. Co třeba děti vzbudit ukolébavkou? Nebo si místo snídaně dát večeři při svíčkách a přitom jíst čaj lžičkou z talíře? No proč ne! Po takto stráveném ránu jsme se dopoledne věnovali přípravě na Setonův závod a cvičili s dětmi všechno možné, s čím by se tam mohly potkat.
Ještě před obědem jsme se pobalili a uklidili a po něm už jen nahodili batohy na záda a vyšli domů. Opět pěšky. Zpátky na nádraží do Králova Pole jsme došli přes Řečkovice a Zamilovaný hájek. Tam naše výprava tak doznala konce. Vítězného konce. Moc jsme si ji užili a doufáme že už naši Zemi nepotká žádná PANDEMIE!
Stránky Pionýru České republiky
Pionýrské tábornické oddíly v Brně
Stránky Pionýrských oddílů
Centrul volného času Lužánky
Opravdu dobrý tábor
Stránky Jihomoravského kraje
Stránky Statutárního města Brna
Počet návštěv na našich stránkách:2071875
Pionýr, z. s. - 7. pionýrská skupina Borač, Srbská 15a, Brno 612 00
Přihlásit se  |  Zaregistrovat se